Zákonné pojištění automobilů

V posledních deseti letech zažil pojišťovací trh vozidel dva velké impulzy. Prvním bylo jeho naprosté podřízení zákonům trhu, což se stalo v roce 2003. Do té doby se platilo tolik, kolik příslušelo objemu našeho vozidla dle vyhlášky ministerstva financí. Pravé konkurenční prostředí trhu a hlavně zákazníkům prospělo- služby se zkvalitnily a ceny klesly, tedy alespoň někomu. S tím souvisí druhý impulz, bonusový systém, který relativně spravedlivě odměňuje zodpovědné řidiče a trestá viníky nehod.

Za jakýsi třetí impulz by se dal označit i rozmach sjednávání povinného ručení i dalších přidružených produktů po internetu. Majitelé aut získaly povědomí o možnostech, jak získat lepší služby a ušetřit, což nutilo a stále nutí pojišťovny své klienty příkladně opečovávat a bojovat o ně výhodnými nabídkami, slevami a případně i dárky.

K čemu vlastně povinné ručení slouží?

K ochraně účastníků dopravní nehody, kteří nehodu nezpůsobili. Automobily a motorová vozidla obecně jsou velmi nebezpečné objekty, které spojují vysokou hmotnost a extrémní rychlost, to vše je zcela závislé na souhře hned několika lidských elementů, což nikdy nevěstí nic dobrého. Chránit oběti nehod je tedy potřeba, to si uvědomuje stát. Škody způsobené na majetku i zdraví jsou pak placeny právě z povinného ručení. Škody to přitom mohou být opravdu obrovské. Stačí nabourat jedno lepší auto, někoho zranit a už se konečná částka šplhá do milionů korun. Při průměrné české mzdě, kterou ani většina z nás nedostává, z toho kouká splácení na desítky let, o tom více ale v samostatném článku o české kanceláři pojistitelů.

Jak se počítá pojistné?

Základ určuje většina pojišťoven podle objemu motoru vozidla, pouze pojišťovna AXA se v tomto na našem trhu vymyká a místo objemu motoru využívá jeho výkon v kW. Vozidla s malým objemem motoru mívají pojistné nižší. Výslednou cenu však určuje ještě celá řada dalších parametrů, z nichž hlavně jeden velmi výrazně, teoreticky i více než samotný objem/výkon motoru.

Tím klíčovým prvkem je bonusový systém, který dovoluje řidičům získat výraznou slevu z pojistného jenom za to, že využívá jako majitel vozu povinné ručení a delší dobu jezdí bez způsobení nehody (=bezeškodné období). Tento bonus může nárůst až do více než padesátiprocentní výše, takže dobří řidiči ušetří tisíce korun ročně. Mezi další důležité faktory patří:

  • Věk řidiče. Do určitého věku většina pojišťoven označuje řidiče jako rizikovou skupinu, takže musejí počítat s přirážkou.
  • Velikost obce, ve které řidič bydlí. Větší město=více automobilů=větší riziko.
  • Roční nebo čtvrtletní placení pojistného. Protože se platí dopředu, tak je zvýhodňováno předplacení na celý rok.
  • Výše limitů plnění. Základní výše je 35 milionů korun pro škody způsobené na zdraví i majetku, některé pojišťovny však nabízejí i mnohem vyšší limity, za které si ale logicky připlatíte.

Podívejme se na hypotetický příklad. Pan Dočekal si chce pojistit svůj nový vůz. Základní pojistné pro jeho objem a typ činí 6000Kč ročně. Pan Dočekal však v minulosti provozoval vůz s povinným ručením celých 10 let bez nehody, což mu podle bonusového systému pojišťovny dává nárok na slevu 60%. Z toho vyplývá, že zaplatí pouze 2400Kč.

Naopak pan Nedočekal si koupil stejný vůz, ale je to notorický pirát silnic, který způsobil už mnoho menších i větších nehod. Základní pojistné je také 6000Kč, ale dosáhl takzvaného záporného bonusu, tedy malusu, který u jeho pojišťovny může činit až 200% přirážku. Pan Nedočekal zatím „dosáhl“ na 150%, takže teď zaplatí 6000Kč+9000Kč přirážku.

Jak vidíme, stejný automobil může mít pojištění za pár korun (2400) i za velké peníze (15 000 a pokud pan Nedočekal způsobí další nehodu, bude to až 18 000Kč!).

Comments are closed.